logo

Recenze knihy


Každá kniha nutně potřebuje své recenze.
To se samozřejmě nevyhlo ani té mé a já se tak o ně mohu s Vámi podělit.
Potěšilo mě, že se prozatím sešly takové, ze kterých mohu mít upřímnou radost.


O recenzi knihy jsem požádal Katku Mandulovou, která recenzuje na serveru databazeknih.cz.
Až bude kniha na světě a objeví se na tomto serveru, Katka tam svou recenzi prý vloží.
Za sebe mohu říci, že níže vložený text je pro mě veliké překvapení a skutečně mě hřeje u srdce.

Vezmi mou hlavu do dlaní... a klidně si hoď

Vzpomínám si na film s Hugh Jackamanem, ve kterém se jeho postava měnila ve vlkodlaka. Už je to moc let, abych si pamatovala detaily a on ten film taky nebyl zase tak dobrý, ale vzpomínám si, že jsem z díla měla celkem optimisticky pocit a byla to legrace. Upíři, vlkodlaci, Marek Vašut a jiné potvory. Vtipy a sranda a nic moc hrozného.

Pak přišly Hrůzy v Michiganu od autora Pavla Bartáčka a zasuté vzpomínky rozsekaly na hadry. Ovšem k pochopení, jak se to stalo, je nutné si o knize říct něco blíže.

V úvodu se nacházíme v roce 1882 na území dnešního Michiganu, tehdy městečko Allbrought. Je právě listopad a hodný muž Edward jde koupit pro svou rodinu, žijící na statku poblíž, nějaké nezbytnosti. Pohovoří s přítelem Flintem a náhodou i se svým bratrem Scottem, který má opět starosti. Tentokrát se mu nezaběhla žena, ale přiběhl zřejmě medvěd a Scott má se stále se snižujícími stavy dobytka větší a větší obavy. Ed nabídne pomoc a tím se spustí první kamínek do budoucí laviny špatných rozhodnutí, která už se chvíli vrší.

Město i jeho okolí už totiž nějakou dobu obchází přízrak démona. Roztrhaní lovci, neúspěšné výpravy k zabití něčeho a celkově blbá nálada. Do toho všeho vyrazí Ed na pomoc svému bratru, aniž by tušil, jak osudové toto rozhodnutí bude nejen pro něj, ale i pro všechny obyvatele městečka.

Stačí totiž jen málo k tomu, aby se otevřely brány pekelné a vyslaly dalšího svého zástupce. A pak již nemá šanci zůstat kámen na kameni, ani hlava na krku.

Nikomu.

Kniha je to dobrá a rozhodně není dobrá na podpal v krbu, naopak. Je za ní vidět poctivá práce autora a jednotlivé pasáže jsou napsané natolik sugestivně, že čtenář snadno podlehne pocitu, že stojí jednotlivým postavám po boku a prožívá okamžiky hrůzy i prchavého štěstí s nimi. Když pominu úvodní patos Edovy rodiny, která má navodit atmosféru idylické rodinky sedící kolem krbu a svorně se milující, tuto část doporučuji si užít, je už další pokračování čistá řezničina. Když se totiž na scéně objeví ústřední monstrum, začne létat všechno kolem.

Myšlenky, střely, ruce, nohy, střeva a často i hlavy. Ty ovšem tvor nedává dohromady, ale hází do dálky. Což je alfa i omega knihy. A její vrchol i pád.

Jednotlivé pasáže jsou totiž napsané natolik dobře, že čtenář při začtení má skutečně šanci prožít všechno s postavami a to se všemi. V příběhu totiž není ušetřen absolutně nikdo včetně psů, koní a ano, dokonce i koťat. Všichni jsou roztrháni a utýráni, zákon silnějšího neušetří nikoho. Pokud tedy tyto scény plné střev, krve, detailně popsané bolesti a beznaděje čtenáři nevadí či dokonce vyhovují, tak vítejte. Našli jste knihu tak akorát pro sebe. Pokud vám ovšem uvedené dělá zle nebo potoky krve a vnitřností v knize nepotřebujete, jděte jinam. Ústřední linka příběhu totiž není složitá a právě toto ji charakterizuje nejlépe.

Hrdinové knihy po dalším setkání s monstrem někam putují a tvor je jim stále fanaticky v patách ze všech svých vnitřních důvodů. Sem tam se potkají a tak stále dále děj graduje. Příběh sám však stojí na něčem jiném.

Na krvi a popisech soubojů i bojů. Na vymýšlení taktiky zoufalých a vysílených lidí, kteří postupně přicházejí o všechno a i tak musí stále jít dál bez jakékoliv vyhlídky na úspěch. Na monstru samotném, jeho životním cyklu, myšlenkových pochodech, putování divočinou i na jeho motivaci se stále vrhat do bojů i soubojů. Čímž se cyklem vracíme zpět. Čtení to sice není dějově složité, ale pro citlivější povahy skutečně není.

Příběh je psán z pohledu třetí osoby vypravěče a sleduje jak osudy nešťastného města, tak několika lidí, kteří měli tu smůlu a zkřížili cestu tvoru ze samotných pekel. Projdete neuvěřitelnou cestu za vykoupením s žádostí o spásu a dostanete obři dávku bolesti lidské i zvířecí. Některé popisy jsou tak výborné, že si je vybavuji stále a stále mi z nich není úplně nejlépe. Ale o tom tento žánr přesně je. Není to romantická četba ani povídání o idylickém chození po lese. Monstra na Divokém západě - zde těžko budete hledat romantické držení se za ruce - na druhou stranu je nutno dodat, že autor zajímavě vymyšlenými postavami celkem plýtvá. Zde nelze nevzpomenout na proklínaného George R. R. Martina a jeho umírací hitparádu. Podobnost zde nalézt lze.

Pokud se tedy nebojíte vydat se do rozlehlých lesů, vidět pozůstatky nerovných soubojů a některých z nich se i zúčastnit, neváhejte se vydat do městečka Allbrought a přiblížit se monstru. Ale pozor.

Ono o vás už ví.

(konec recenze)

Krátkou recenzi, která bude viditelná i na internetovém knihkupectví Kosmas, mi poslal spisovatel a autor romantických thrillerů Bohdan Dlouhý.
Velice mile mě překvapila. :)

Krvák!

Nic pro slabé povahy a lidi, kterým se dělá zle při pohledu na krev nebo nějakou tu utrženou končetinu. Pavel ve své prvotině popustil uzdu své fantazii a smečce podivných tvorů, přeměněných lidí. Příběh, situovaný do mrazivé zimy přelomu let 1882 a 1883 v severním Michiganu, odsýpá pekelnou rychlostí a řítí se k dramatickému finále, kterého se ale dožije jen málokterá postava…

(konec recenze)

Dovolil jsem si požádat známého recenzenta knih, preferujícího žánr thriller a horror, pana Milana Říského ( profil na IG ) o zhodnocení a názor na mou prvotinu.
A opět mě to velice mile překvapilo. :)

Překvapení!

Tuzemský horor točící se kolem vlkodlaků. Akční jízda, slušně zvládnuté béčko kde lítají hlavy a vražedný vlkodlak dělá mezi lidmi slušnou paseku. Oddechovka s pár nevšedními náměty.
Hodnocení: *** (z pěti), přičemž plný počet dává prý tak 2x do roka :)

(konec recenze)